Největší kočka na světě

... ohromná, laskavá, něžná, chytrá - to je Mainská mývalí kočka, největší kočka na světě...

Mainská mývalí kočka - Maine Coon

Mainská mývalí kočka je jedno z nejstarších amerických kočičích plemen. Řadí se mezi největší domestikované kočky. Díky její impozantní velikosti a přátelské povaze se jí často přezdívá "něžný obr".

Historie

Toto plemeno vzniklo pravděpodobně křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie-Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Jejich značná podoba s norskou lesní kočkou napovídá, že tato plemena musela mít společného předka. Jedna legenda také vypráví o Marii Antoinettě, která se v předtuše násilné smrti chtěla vystěhovat do Ameriky. Jako první tam poslala právě své milované kočky, mezi nimiž prý byly i nějaké turecké angory. Jejich potomci pak dali vzniknout tomuto plemeni. Ať už je původ jakýkoli, jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent. Dlouhou dobu zde byly mainské mývalí kočky využívány v boji proti hlodavcům. Poprvé byly vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno.

Vznik názvu plemene

Tyto kočky byly poprvé spatřeny v americkém státě Maine a od toho je odvozeno první slovo názvu plemene. Druhé slovo – "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu huňatému ocasu, nápadně připomínajícímu medvídka mývala. Mezi chovateli, je ovšem spíše uznávaná verze, že název Maine Coon, je odvozen od Britského mořeplavce a kapitána Charlese Coona, který do Ameriky přivezl zřejmě dlouhosrsté Norské Lesní Kočky, jež se následně zkřížily s krátkosrstými kočkami žijícími v Americe.

Vzhled

Mainské mývalí kočky patří do kategorie II – polodlouhosrsté kočky. Jsou obzvlášť velké a robustní. U těchto koček je velmi viditelný rozdíl mezi kočkou a kocourem. Samičky bývají drobnější, dosahují hmotnosti 5–7 kg. Robustnější samci mohou vážit 9–11 kg, kastrovaní kocouři dokonce 12 kg. Do plné velikosti dorůstají poměrně pozdě, až mezi třetím a čtvrtým rokem života.

Tělo těchto koček je velké, silné a svalnaté s hranatými obrysy. Jeho délka bývá i s ocasem většinou kolem 1 metru.

Hlava je dlouhá se zřetelně vystupujícím čenichem. Lícní kosti jsou vysoce nasazené. Uši by měly být velké, vysoké a vzpřímené. Jsou posazeny daleko od sebe, mají širokou základnu a na koncích jsou špičaté, zakončené štětinkami chlupů vyrůstajících z vnitřní strany.

Mají velké kulaté tlapy, mezi polštářky jim vyrůstají husté chomáčky chlupů.

Barva očí může být různá a dokonce se někdy s věkem mění. Koťata se rodí s modrýma očima, za pár týdnů získávají svoji barvu, například oranžovou. Ta se časem, kolem roku i dvou, může ještě změnit např. v zelenou.

Srst - Mainské kočky mají polodlouhou srst, která je hustší kolem krku, na nohou, na břiše, a na ocase. Jejich ocas je stejně dlouhý jako jejich tělo, je tedy velmi dominantní. Výrazným znakem je tzv. límec kolem krku s delší a jinak zbarvenou srstí.

Charakter

Mainská mývalí kočka je velmi přítulná a mazlivá. Se svou rodinou si často vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá - ráda se věnuje i svým vlastním aktivitám. S oblibou si hraje a svou hravost neztrácí ani ve vyšším věku. Pokud je jako kotě seznámena se všemi členy domácnosti, ať už kočkami či psy, mívá pak k nim velmi přátelský vztah. Další výhodou je také její kladný vztah k dětem. Tyto kočky mají rády mazlení, i když samozřejmě existují výjimky. Jsou to kočky spíše klidné, mají společenskou povahu. Rády se zapojí do všech činností svého majitele, ale nejsou vlezlé.